První den v Quitu

Zde bych měl udělat malou odbočku. Tento blog má dva hlavní účely. Jednak je to takový můj soukromě veřejný deníček, a pak má sloužit jako inspirace, pokud by někdo zvažoval vyrazit někam ven.

Obvykle je potřeba se o sebe nějak postarat, a to může být pro mnohé v cizím prostředí těžké a odrazující. Já však mám zde takovou podporu, o které se mi ani nesnilo. Využívám zázemí vybavené domácnosti i pohodlnou postel. Pro aklimatizaci je to opravdu velmi příjemné. Odbočku bych tedy uzavřel: Využívejte příležitosti, které se nabízí! Chystám se však vyrazit dál a pak už se budu protloukat vlastními silami.

Pro začátek je potřeba říci, že Quito, hlavní město Ekvádoru, leží v nadmořské výšce téměř 3000 m n.m. Tato výška je třeba hned na kopci v parku, kousek od mého dočasného bydliště. Místní mě varovali, a stejně tak píší i průvodci, že je potřeba dávat v prvních dnech pozor, protože je tu už znatelně řidší vzduch. Vyzkoušel jsem si to velice brzy právě v parku. Jsou zde rovinky i nevelké kopečky. Mnohokrát jsem musel zastavit – hlavně do kopce. Málem to se mnou seklo. No neseklo, ale je to opravdu nezvyklé. I pocitově vzduch do pusy proudí jinak. Prostě opravdu není hustý. Další zkušenost jsem udělal odpoledne cestou z města, opět do kopce. Už jsem tušil jaké to bude a dával jsem si pozor. Mám tu kousek mezi domy poměrně dlouhé schodiště které propojuje několik ulic klikatících se ve stráni. Teprve až ho budu schopný vyběhnout, vyrazím do hor.

Ona vůbec moje forma byla ovlivněna i šestihodinovým časovým posuvem. Snažil jsem se od rána od příletu vydržet co nejdéle vzhůru. Večer jsme ještě dlouho povídali, šel jsem spát skoro v místních 22 hodin. V noci jsem se probral asi o půl čtvrté. Podařilo se mi opět usnout a spal jsem do půl osmé. Prý je to dobré a mám šanci zvládnout posun času během dvou – tří dnů.

V každém případě jsem měl včera v časech pěkný zmatek a až do večera jsem vůbec nevěděl, která bije. Později už to pak bylo trochu jasnější – byla tma = je večer.

Ještě zpátky ven. Je to jiné než u nás, ale v mnohém podobné. Jednoznačně jiné je rostlinstvo, ale jsou tu i nám známé kopřivy a létají tu kosi. Do města jsem zašel jen kousek, ale hned bylo zřejmé, jak je zatížené dopravou a smogem s ní souvisejícím. Ať je to jak je, stále tvrdší evropské normy jsou v našich městech opravdu „cítit“. To co je zde, bylo v Praze na křižovatce Žitné ulice s magistrálou před třiceti lety. Na smogovou situaci a rozptyl škodlivin má možná vliv i zdejší vysoká nadmořská výška.

Nakoukl jsem zatím do oblasti s výstavbou, která není nijak zvlášť historická. Je zde spousta moderních budov, lidi mají v rukou mobily a je tu už zmíněná spousta aut všech značek. A autobusy! Ty si však zaslouží samostatný příspěvek.

Zahlédl jsem i několik Škodovek a české varné sklo. Je to fajn, ale nějak mi nedává smysl převážet takové věci přes půl světa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *