Historické centrum Quito

Dnes jsem se byl konečně pořádně podívat v historickém centru města. Vlastně jsem tam byl už podruhé. Poprvé nebylo úplně pěkně, bylo pozdě a mě taky nebylo nic moc. Dnes jsem ale z prvního výletu zúročil už získanou orientaci ve městě a v autobusové dopravě. Vlastně se mi podařilo dojet až na hranici centra, kde bych dál stejně pokračoval pěšky.

Staré město je vlastně, oproti starým městům evropským, relativně nové. Vznikalo až za doby koloniální vlády Španělů. Bylo založeno v roce 1534 na ruinách významného města Inků. Inkové před postupujícími Španěly radši město vyklidili a zničili, než aby padlo kolonizátorům do rukou. Více na Wikipedii, nebo třeba v průvodci Lonely Planet, který se mi zde ukazuje jako velmi užitečný. Pomáhal mi i dnes při přípravě okruhu po městě.

Prošel jsem několika uličkami s charakteristickými nepříliš vysokými domy a zamířil jsem na Plazza Grande. Je to poměrně milé náměstí s palmami a lavičkami obklopené těmi nejvýznamnějšími budovami své doby – arcibiskupským palácem, metropolitní katedrálou a vládním palácem, kde dnes bydlí a úřaduje prezident. Kromě turistů obléhají náměstí prodejci čehokoli. Nabízejí jídlo, pití, ovoce, rukodělné výrobky, ale i kartáčky na zuby, vteřinová lepidla, podivné výrobky z koky či konopí a tak dále. Není možné se jim vyhnout. Všechny jsem je odmítl až na paní s klobouky. Panama hat jsem si odtud chtěl přivézt a ona měla klobouky působící velice solidním dojmem – na rozdíl od nedaleké konkurenční prodavačky podobného sortimentu. Cena nebyla přemrštěná, sice jsem zkusil smlouvat, ale nejsem na to ten správný typ. Domluvili jsme se. Klobouk je pěkný, ale okamžitě mi došlo, jak jsem si to zavařil. Od té doby mě začali někteří lidi už z dálky zdravit a usmívali se na mě. Nějak si nejsem jistý, jestli měli jen tak radost, nebo si ze mě dělají legraci, jako z nějakého exota. Musím se na to zeptat místních, až se mi vrátí z Evropy.

Pokračoval jsem jednou z ulic k Iglesia de la Compañía de Jesus. Je označován jako nejkrásnější kostel v Quitu a vůbec v Ekvádoru. Netrávím příliš času v muzeích a do kostelů jen nakukuji. Toto však bylo něco opravdu zvláštního a jsem rád že jsem se dovnitř podíval. Hned u vchodu se mě pokladní ptala, chci-li průvodce, španělsky či anglicky mluvícího, je prý v ceně vstupenky. Zvolil jsem angličtinu a pokladní zamávala na Diega. Myslel jsem, že počkáme, až nás bude víc. Diego si mě však hned vzal a měl jsem tak osobní výklad včetně odpovědí na otázky a zvládli jsme i pohovořit o České republice. V ose kostela je velmi silný proud energie a tak jsem ukázal Diegovi co to se mnou dělá. Vytáhl mě ven, že si se mnou musí udělat selfíčko. Neprotestoval jsem, chvíli jsem pak ještě v kostele poseděl a šel zase dál.

Už při první cestě do města jsem pokukoval po kopci El Panecillo s 41 m vysokou sochou La Virgen de Quito. Dnes nebylo pozdě a vycházelo počasí. Vydal jsem se tedy na vrchol. Už si na zdejší nadmořskou výšku zvykám, šlo se mi docela dobře. Částečně po schodištích, částečně klikatými uličkami mezi dost divnými domky. Průběžně jsem se potkával s klukem z Norska. Byl tu druhý den a přemýšlel, jestli už stárne, nebo je to fakt tím vzduchem. Vrchol je v nadmořské výšce 3016 m nad mořem a dorazili jsem tam skoro stejně. Mám rád vyhlídky, rozhledny, vršky kopců. Tohle bylo opět něco neobyčejného, už když jsem se ohlížel cestou nahoru! Z vrcholu je vidět téměř celé město – i jeho jižní část. Jedná se o souvislé rozlehlé plochy pokryté domy. Výškových staveb je tu jen málo a paneláků také.

Do základu, na kterém socha stojí je možné vejít a vystoupat až do jeho třetího poschodí na vyhlídkový ochoz. Vyhlídka je z vrcholu kopce i tak dobrá, zde je však možné prohlédnout si v prvním patře barevné okení vitráže a ve druhém pak obrázky ze stavby. Socha samotná je skládanka z předem připravených hliníkových dílů smontovaných mezi sebou a připevněných k nosné konstrukci.

Když jsem se dost vynadíval, seběhl jsem z kopce zase dolů, prošel kouskem starého města k autobusovému nádraží, abych udělal několik obrázků pro další příspěvek a vyrazil zase domů.

Ke galerii dvě poznámky: Jedna z fotek tam zdánlivě nepatří, ovšem zde je to naprosto normální. Ve středu města je celá řada obchodů s průmyslovým zbožím, instalatérským materiálem, dlažbou, a podobně. Můžete tu tedy koupit i řemenice a řemeny k pračkám a kdovíčemu ještě. No a ta druhá poznámka – někdy možná dodělám k fotkám popisky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *