Autobusy ve městě

Síť autobusové dopravy v Quitu je, no nevím jak to říci, prostě neobyčejná. Jedná se o několik zdánlivě nezávislých systémů, u kterých si nejsem jistý, jestli spolupracují, nebo si konkurují.

Různé linky provozují různé firmy, zřejmě za podpory města. Metrobus, Trole a Ecovía jsou pak se správou města provázány asi více – na některých zastávkách jsou dokonce mapy jejich tras. Na GoogleMaps lze najít mnoho zastávek a dokonce i čísla linek, které by tu měly zastavovat. Skutečnost je však docela jiná. Zastávky tu jsou, to ano a jsou označeny svými jmény. Čísla byste však na nich hledali marně a na autobusech také. Jízdní řád jsem tu také žádný neviděl. Podle čeho se tedy orientovat? Za předním oknem každého autobusu je slušně velká tabule se jmény konečných stanic a několika jmény zastávek na trase. K tomu má každý autobus nejen řidiče, ale i průvodčího – vyvolávače, který při každé příležitosti pokřikuje z okénka či z předních dveří jména zastávek, kam bude linka pokračovat. Je to velmi podobné vyvolávání trhovců u svých stánků.

Většina autobusů jezdí ve směru ze severu na jih a zpět – ve směru údolí ve kterém Quito leží. K tomu je pro neznalého potřeba mapa, aby si průběžně vyhledával, kde asi tak jsou místa, na tabulích napsaná. Jak to tedy dělám? Dojdu na zastávku a koukám. V ruce mobil a offline mapy.cz. Přijede autobus, hledám hned, nebo vyfotím ceduli. Autobus odjede, přijede další. Když se během nedlouhé chvíle vystřídají snad všechny linky, vyberu tu, co se mi zdála nejvhodnější a jak přijíždí, naskakuji. Průvodčímu – vyvolávači zaplatím čtvrťák (0,25 USD), sedám si, v ruce opět mobil a mapy.cz se zapnutou GPS. Jak jedeme, modrý puntíček se mi posunuje po mapě a já tuším, kde jsem… Tak takhle jsem to dělal první dva dny. Teď už některá jména znám a na kratší vzdálenosti se trefuji poměrně úspěšně.

Tohle ale není všechno. V Čechách je jasně řidič pánem. On řídí situaci a rozhoduje komu zavře před nosem. Jakákoli flexibilita je nemyslitelná. Tady je to zcela naopak. Řidiči jsou tu pro cestující a udělají pro ně téměř cokoli! Vidíte autobus a potřebujete nastoupit? Prostě na něj zamáváte. Kdekoli. Přibrzdí, už z dálky otevírá dveře, naskakujete ještě za jízdy. Jakmile došlápnete do vozu a chytnete se, okamžitě šlape na plyn. S vystupováním je to stejné. Stisknete tlačítko ve voze a řidič vám zastaví na nejbližší křižovatce, nebo prostě jen tak hned. Otevírá dveře a brzdí, je na vás při jaké rychlosti vyskočíte. Hned potom zase uhání dál. Ne vždy je to tak dramatické. Vystoupit či nastoupit lze na každé křižovatce, pokud autobus stojí na červené a stejně tak v dopravní zácpě, no a pak na těch zmíněných zastávkách.

Jednu nepříjemnou vlastnost však autobusy mají. Je to dým a smrad, který produkují. Kdo pamatuje legendární maďarské kloubové autobusy Ikarus, tak s nimi je provoz těch zdejších srovnatelný. Musí tu být podstatně mírnější limity pro výfukové plyny, protože tu smrdí (nejen) autobusy staré i nové.

V galerii jsou autobusy spíše novější a záběr na jedno z uzlových autobusových nádraží. Pokud se mi podaří zachytit nějaké další akční momentky, ještě je sem později přidám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *