La Mitad del Mundo

Aneb cesta autobusem ke středu světa

Jak už jsem zmínil ve fyzikálním příspěvku o víření kapaliny, monument La Mitad del Mundo si nemohu nechat ujít. Dnes jsem tam vyrazil.

Cesta autobusy zase byla dobrodružná. Potřeboval jsem se dostat na autobusový terminál Ofélia. Z něj pak vyráží autobusy dál za hranice města. Blízko mi takový spoj nejede a kombinace s přestupem byla nejistá. Sešel jsem tedy do města na jednu z hlavních ulic, kde jezdí autobus, který potřebuju. Trochu mi zase pomohly mapy s navigací – když autobus těsně před nádražím udělal kličku pryč, vystoupil jsem.

Autobusový terminál Ofélia, ale i jiné terminály ve městě, má hned u vstupu pokladnu. Zde je třeba zaplatit již zmíněný čtvrťák, tedy 0,25 USD. Trochu mě to zarazilo, ale budiž. Musím zjistit, jak to funguje. Zeptal jsem se na autobus, ten už tam byl, nastoupil jsem a vyjeli jsme. Hned za branou nádraží byla zastávka, kde nastoupili další cestující. Ti už ale vstupné na terminál neplatili, lišáci. Zaplatili spolu se mnou jízdné v autobusu, které pak bylo 0,30 USD. No a jeli jsme. Asi tak daleko jako z Pelhřimova do Humpolce. Během chvíle jsme byli v San Antoniu de Pichincha, kde se zmíněná atrakce nachází.

Na úvod by se asi slušelo říci, že celý památník připomíná první geodetickou výpravu do této oblasti organizovanou Francouzskou akademií věd, za účasti několika španělských vědců. Práce začaly v roce 1736 a byly vedené francouzským matematikem a přírodovědcem Charlesem Marie de La Condaminem. Výprava potvrdila Newtonovu teorii, že je země na pólech zploštělá a na rovníku má díky rotaci „v pase o něco víc“. Výpravě a jejím měřením je věnován celý jeden pavilon. Všichni její hlavní účastníci mají busty na hlavní třídě k monumentu. Jsou zde vytesáni v dobových parukách, na místě v terénu to však museli být houževnatí chlapíci, i když jim s manuální prací jistě pomáhali domorodí nosiči. Rozsah triangulačních prací a měření je opravdu velký a k tomu na horách, které si k tomu vybrali. Pochopení celého experimentu, ve kterém hrála důležitou roli i hvězdná obloha, však přesahovalo moje časové možnosti. Jedním z důsledků práce těchto pánů je i definice míry jednoho metru a následné zavedení metrické soustavy.

Upravené prostory před branou areálu jsou obrovské, kamenné či betonové. Připomnělo mi to architektonické výtvory z komunistické éry u nás. Na panelech hned před pokladnami je celá řada zajímavých informací, z nichž bych vybral dvě: Zmiňují, že vliv Coriolisovy síly je tak malý, že není schopný roztočit kapalinu odtékající z umyvadla, a že rovník driftuje zhruba v pět kilometrů širokém pásu.

Prostory památníku jsou pěkně upravené, kromě vlastní centrální stavby je zde kostelík a spousta domečků s prodejem suvenýrů a s možností stravování a mlsání. Ne moc přesvědčivě působily repliky dávných staveb domorodců s betonovými podlahami.

Překvapila mě malá návštěvnost. Sice jsem to trochu předpokládal a schválně tak i naplánoval – úterý, deset hodin dopoledne, ne moc pěkné počasí, ale i tak. Postupně však lidé přicházeli. Vše jsem si v klidu prošel a prohlédl, strávil jsem zde opravdu mnoho času. Tak a teď kde je tedy ten rovník?

Moc rád bych se za ním vydal na nedaleký kopec Catequilla, kde jsou i náznaky pravěkého osídlení – ti domorodci to totiž už věděli. Je na fotkách přesně směrem východním. Ale přes oblasti rozpadajících se domků a spousty odpadků se mi do divočiny nechtělo. Rovník se naštěstí neomezuje jen na místa památníků a kopce s pravěkým osídlením. Vydal jsem se podle GPS a mapy kousek na sever. Za zatáčkou jsem se radši otočil. Tudy radši ne. Vrátil jsem se do obce. Zvolil jsem jednu z ulic a jdu. Najednou číslo se zeměpisnou šířkou narůstá!? No jo, už jsem na severní polokouli. Tak kousek zpátky a hele je tam nula. Rychle screenshot GPSky, fotka jen tak z mobilu a zpět na hlavní ulici. Tak to bychom měli.

Na jihu ve městě už zase lije. Nasedl jsem do autobusu, dojel na už známou Ofélii a tam zkoumal jak domů, abych nemusel v dešti moc daleko. Řešení jsem našel – do města, přesednout a zpět. Pěkná blbost. Vychutnal jsem si tak akorát odpolední zácpu. Byla z toho další zkušenost s autobusem, kterou možná ještě dopíšu do předchozího příspěvku.

Jeden komentář u “La Mitad del Mundo”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *