Kutil na cestách

Po návratu z ostrova mi bylo hned jasné, že jet hned další den zpět do Quita je blbost, že tu chci určitě ještě nějakou dobu zůstat. Zajistil jsem si další dvě noci v levnějším ubytování (které bylo nakonec levnější jen trošku) a zde se mi naskytly další nečekané příležitosti.

Lokální zemětřesení či sesuv půdy narušil zásobování oblasti užitkovou vodou, a moje ubytovací zařízení muselo situaci začít rychle řešit. Jak to tu funguje s vodou? Obecně je to tak, že nějaká jednotka má svoji nádrž, ze které je zajištěna dodávka užitkové vody. Ta jednotka může být jednotlivý dům, dům s více byty, několik domů, nebo jako to mám v Quitu, celý kus sídliště. Jednotlivé domy mají nádržky malé, větší domy velké a sídliště mají třeba z části podzemní vodojem. Kvalita vody je taková, že ji sice není možné pít, ale obvykle se z ní vaří – je dobrá po chemické stránce, ale nemusí být v pořádku biologicky. Po přefiltrování se dá pít, ale jen některá je chutná. Voda na pití se kupuje ve dvacetilitrových vyměnitelných barelech známých i v ČR, nebo v různě velkých PET-kách – 10, 6, 3,8 … litru.

Někde se voda rozváží cisternami trvale jinde je vodovod. V Puerto López mají vodovod, kterým je možné lokální soukromé nádrže doplňovat tři až čtyři dny ze sedmi dnů v týdnu. Právě tento vodovod přestal fungovat. Je to docela krize hned ze dvou důvodů: Nejsou na to připraveni spotřebitelé a nákladních aut s cisternami (tanqueros) je málo a jsou rázem přetížená. Je těžké vodu zajistit a mí současní domácí tomu věnují značné úsilí v celých posledních čtyřech dnech.

V mém ubytování mají nádrž malou a daleko od cesty na to, aby se dala snadno doplňovat z cisterny. Když jsme se o tom bavili, řekl jsem jim, že pro mě není problém upravit vodovodní rozvod. Akční paní domácí se toho hned chytla, a prý když jim to udělám, můžu u nich zdarma bydlet a budou mě živit. Toho jsem se hned chytl i já a domluvili jsme se velmi rychle.

Než přijel v sobotu jejich syn s nádrží a dalším materiálem, který jsem si objednal, udělal jsem už v pátek odpad z kuchyně k zalévání kytek.

V sobotu odpoledne jsem už začal řezat nějaké závity na plastové trubky a dokončili jsme seznam věcí, které je třeba dokoupit. V neděli jsem na tom, chvílemi i s Josephem, dělal skoro celý den. Večer jsme začali systém zkoušet a ukázalo se, že bude potřeba doplnit ještě jednu zpětnou klapku a jeden ventil. Joseph v pondělí brzo ráno odjel do práce, já jsem s paní domácí dokoupil materiál a systém dokončil a znovu trochu vyzkoušel. Od té doby čekáme a nebo se mi snaží sehnat vodu. Nafotil jsem jim dokumentaci a popsal kombinace nastavení ventilů, koupu se v moři a píšu tenhle příspěvek.

Domácí také splnili slib a žíví mě. Moc nevaří, ale jezdí na jídlo k señoře Angelitě. Normálně jednou, s Josephem i dvakrát denně, tedy na oběd a večeři. Angelita vaří výborně, rozumí tomu i surovinám a jejich výživné hodnotě. Je to drobná postavička v jednoduchoučkém místním podniku, který lze snadno přehlédnout. Díky této příležitosti jsem měl možnost ochutnat všelijaká jídla, která bych si normálně asi nedal. U mnohých mě museli radit, jak se vůbec jedí. Třeba u této polévky.

Ještě poznámka na konec: Vzhledem k tomu, že tu nikdy nemrzne, tak jsou tu s instalací vody opravdu hodně v pohodě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *