Otavalo podruhé

Před koncem svého pobytu v Ekvádoru, který se už kvapem blíží, jsem se chtěl ještě jednou zajet podívat do Otavala. Nejen kvůli zajímavé cestě, ale hlavně něco nakoupit na trhu. Jak už jsem psal, ve městě probíhá trh vlastně neustále. To co se tu však děje v sobotu, to je teprve něco. V centru města jsou stánky zastavěné všechny vedlejší, i některé hlavní ulice. Centrem je náměstí Plaza de Ponchos, to se však pod stánky prodejců není vůbec vidět a není jednoduché se orientovat ani v ulicích. Orientační body se ztrácí v záplavě stánků a lidí. Všichni vědí, že je zde trh v sobotu, turisti i místní. Obou je tu hodně.

Zboží je tu všelijaké. Ještě před dvaceti lety prý převažovala místní produkce. Je tu trochu stále, ale je tu spousta věcí z levnějšího Peru, trochu z Kolumbie. Viděl jsem tu vlněné látky z Turecka a obávám se tedy, že většina sukní zdejších domorodých žen je z tohoto materiálu. Čínské produkce je tu minimum.

Koupil jsem si klobouk zdejších domorodců, kteří jsou mi velmi sympatičtí. Nejvíce asi tím jak drží při sobě a udržují svoje tradice. Když jsem se s obchodníkem trochu bavil, překvapilo mě když říkal, že někdo z jejich lidí nakupuje materiál v Čechách, především kůži a také buď vlnu, nebo přímo plsť na klobouky.

Nakoupil jsem ještě spoustu dalších věcí, dobře jsem se najedl a vydal se zpět. Z okénka autobusu a ve světle zapadajícího slunce je několik následujících obrázků. Počasí je tu hodně oblačné, tak šance vidět některé z velkých vulkánů je téměř nulová. Blízká Imbabura i Cayambe byly zcela zahalené.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *