Odpočinkový den v Nilaveli

Dnešní den by byl ve znamení lenošení, kdybysme přitom nezařídili spoustu věcí. Došli jsme do bankomatu pro peníze, cestou se zastavili na typický místní oběd, zjistili jsme podmínky a ceny návštěvy ostrova Pigeon Island (v dáli na fotce) a vyprali.1.3. neděle
Oběd byl výborný – rice and curry, rýže, kuře v omáčce, dhal, jakfruit (chlebovník různolistý), a ještě jedna nějaká zelenina. Vše v mističkách. Celkově toho bylo dostatek a bylo to přiměřeně pikantní a moc dobré. Do restaurace – jídelny chodí místní a toto je tradiční polední jídlo. Nic jiného ani nemají. To nám však nevadilo, právě naopak. Tradiční jídlo je nejlépe jíst tradičním způsobem, rukama, tedy pouze rukou pravou. Jsou na to zařízení a dá se všude dobře umýt. Napoprvé a bez cviku to není jednoduché, ale zvládl jsem to docela rychle. Udržet popatlané jen dva články prstů se mi však nepodařilo. Je to úplně nový pocit, byl jsem s jídlem v kontaktu daleko víc a užil si ho více smysly. Určitě to nebylo naposledy, co jsem to takhle zkusil.
Odpoledne jsem se prošel po blízkém okolí s foťákem. Lidi na mě mávali a smáli se, jsme jedni z těch, kteří sem přivezli nějaké peníze a mimo sezónu je nás tu velmi málo. Nebylo to však vůbec zlé. Kluci s bubny se předváděli místním, holkám, a turistům jen trochu víc. Malá holka se na mě přišla podívat, pak přišli i rodiče a s drobným tátou jsme si chvíli povídali. V nedělním odpoledni u moře působili všichni poměrně uvolněně. Tedy až na jednu matku a babičku, které se snažily zvládnout bandu neposedných dětí (které se navíc podporovaly v provokování).
Večer jsme se ještě bavili s majitelem dvou ubytovacích podničků a restaurace. Za nepokojů mezi Tamilci a Sinhálci odešel do Anglie. Před nějakým časem se vrátil a rozjel tenhle byznys, k tomu ještě pěstuje rýži. Docela šikovný chlapík ve středních letech. Ptali jsme se ho, jak se podařilo téměř třicet let trvající konflikt uklidnit. Říkal, že zde byla silná podpora ze zahraničí, podařilo se nastavit pravidla a zřejmě i zlikvidovat jednotky nepřátel, kteří už po tolika letech neuměli nic jiného než se řezat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *