Polonnaruwa

Vstali jsme o půl šesté, dobalili poslední drobnosti a už za svítání v šest nás vezl pan domácí tuk-tukem do města na vlak. Byla to stejná vlaková souprava, kterou jsme v sobotu přijeli. Ráno tu odpojí spací vagóny, nechají si je na nádraží pro večerní spoj a vlak jede zase zpátky do Kolomba.

3.3. úterý
My jsme však jeli jen něco přes hodinu na Galoya Junction, kde bylo potřeba přesednout. Na přestup jsme měli tři hodiny, takže mírné zpoždění při odjezdu z Trinka nebyl žádný problém. Vypadá to však, že internetové vyhledávače neberou v úvahu vlaky třetí třídy. Na přestup jsme vůbec nemuseli čekat tak dlouho. Navazující spoj nám jel asi za půl hodiny. Stihli jsme dosnídat – čaj a placky v nádražním bufetu spolu s místními. Rozdíl mezi druhou a třetí třídou nebyl nijak velký. Vlak byl poloprázdný a cesta proběhla v pohodě. Vlaková stanice Polonnaruwa je vlastně v obci Kadurwela. Do cíle jsme tedy ještě dojeli autobusem.

Podařilo se nám snad docela dobře ubytovat, dokonce i s možností zapůjčení kol. Po krátké aklimatizaci jsme si zašli na malý oběd a vyrazili konečně do vykopávek historického města. To bylo nějakou dobu, kolem roku 1000 n.l., hlavním městem království. Časem však došlo k úpadku a přestěhování a celé město se nakonec úplně ztratilo v džungli. Bylo nalezeno a odkrýváno teprve v druhé polovině 20. století. A to i se sochami Budhy vytesanými ve skále. Podrobnosti jistě dodá Wikipedie. Areál začíná muzeem, kde je dobré doplnit počáteční vědomosti a udělat si představu o rozsahu areálu a vzhledu staveb za doby jejich funkce. Z muzea se vyrazí, právě nejlépe na kolech, do areálu města. Jednotlivé skupiny staveb jsou od sebe poměrně daleko a kolo výrazně zkrátí čas potřebný na překonávání těchto vzdáleností. Už za muzeem se objeví první divoce žijící opičky, které dělají lumpárny v parku.
Vstup do starověkého města je poměrně drahý a je tak na každém, aby zvážil, nakolik ho podobné památky oslovují. Těšil jsem se sem a dost si to užil.

Ze vzdáleného konce areálu jsme se vraceli kolem Parakrama Samudraya – obrovské vodní nádrže (25 km2), kterou nechal vybudovat jeden z králů. Ta nádrž byla tak velká, že ji říkali moře. Užili jsme si tedy návrat se zapadajícím sluncem nad tímto mořem a už za tmy dorazili do našeho bydliště. Měli jsme domluvenou večeři opět v místním stylu – „rýže a mystičky.“ Byla opravdu vynikající.

Něco k ubytování
Oproti místu v Nilaveli je toto v Polonaruwě zdánlivě hezčí, ale má zásadní nevýhodu. Aby zde stavby fungovaly, potřebují větrat. Máme zde klimatizaci a úplně zavřeno, aby dovnitř nelítali komáři. V tom se ale nedá přežít. Na druhou stranu mi to dalo možnost už od velmi časného rána před domkem dopsat tento text a zkušenost pro další výběr bydlení. V Nilaveli nám sice doma běhala nějaká zvířátka ale ukazuje se, že moskytiéra a otevřené okno je ta správná kombinace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *