Sigiriya a Dambulla

Zase vstáváme před šestou a vyrážíme na pozůstatky dávného paláce, kláštera a zahrad Sigiriya. Místo se známkami osídlení už tisíce let před n.l. Příběh vládce, který na vrcholu postavil palác zmiňuje A.C. Clarke ve svém románu Rajské fontány.

5.3. čtvrtek
Po vstupu do areálu se prochází právě zahradami s vodními prvky a fontánami. Velmi ceněný je pozůstatek zcela ojedinělých maleb pod převisem skály již značně vysoko.

Zdroj: Wikipedioa
Zdroj: Wikipedia

Finální úsek cesty je po průchodu kdysi lví tlamou veden po ocelových schůdcích. Rozum zůstává stát nad tím, jak se nahoru v dřívějších časech dostávali, a jak tam dopravili veškerý materiál. Z vrcholové plošiny je neobyčejný výhled do okolí. Mírný opar zajistil, že žár slunce a horko nebyly tak úmorné, ale nebylo zas tak dobře vidět do kraje.

Přestože jsme v areálu strávili dostatek času a podrobně a v klidu si ho prohlédli, vrátili jsme se zpět do ubytování kolem jedenácté dopoledne. Dali jsme se trochu do pořádku, vzali velké batohy a vyrazili na autobus do Dambully. Jako vždy na nás volali tuk-tukáři, jestli nechceme odvézt. Po včerejší zkušenosti se nám moc nechtělo. Jeden nám však dal velmi zajímavou nabídku. Prý někoho z Dambuly za 1500 přivezl a nás že za 500 odveze na své cestě zpět (75 Kč, tři lidi, tři velké batohy, 25 km). Autobus nejel a my ještě uvažovali o návštěvě jeskynního komplexu. Po včerejší strastiplné cestě jsme však docela dlouho váhali. Nakonec jsme jeli, cesta proběhla rychle a téměř bezpečně. Vystoupili jsme před pekárnou, dali si pořádný oběd – zase rice and curry, nějaké dobrůtky a čaje (78 Kč za všechny). Nechali jsme se dovézt k pokladně jeskynního chrámu a vystoupali nahoru po schodech ke vstupu.  Toto místo se nám na cestě nabídlo trochu náhodou a bylo by mi líto jej minout. Krásně nám vyšel i čas.

Chrám je vybudován pod rozsáhlým převisem skály. Prostor je rozdělen na pět „jeskyní“ a po celé délce převisu se táhne bílé podloubí, které kontrastuje s tmavou skálou. Skalní síně jsou impozantní velikostí i výzdobou. Prohlídce jsme zase věnovali dostatek času a pak sešli na druhou stranu hory do města. Hned na silnici dole byla zastávka a náhodou nám jel autobus ani ne za deset minut. Teď jedeme směr Kandy. Autobus je to obyčejný, kterým jezdí normální lidi, nejede moc rychle a staví všude, tak jsem měl aspoň chvíli dopsat zážitky, než se na nás navalí zase nějaké další. Výborné je, že cesta plyne klidně a hladce, stíháme dost věcí a přitom se nehoníme.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *