Do Colomba a na letiště

Čertík Bertík nás odvezl do Galle, dali jsme si něco k jídlu a čekáme na nádraží. Vlak má zatím 45 minut zpoždění, ale času máme dost. Je dost vedro a vysoká vlhkost. Vlak konečně přijel. Využíváme osvědčenou taktiku – oknem házíme batoh na sedadlo ve třetí třídě. Máme místo k sezení. Krátký pohled do druhé třídy ukazuje, že je úplně plná, hodně lidí stojí.

14.3. sobota
Na zdejší nádraží vlaky zajedou, lokomotiva přejede na druhý konec vlaku a zase vlak vytáhne a pokračuje dál. Celkem je to taková noha „Y“. Vyjeli jsme se zpožděním zhruba hodinu. Asi po 200 m vlak prudce zastavil. Koukáme ven a lokomotiva stojí asi 15 m před vagóny. Za jízdy se odpojila a ztráta tlaku v brzdovém systému vagóny zastavila. Zastavily se i větráky ve vagónech, když jim odjel zdroj proudu. Oprava trvala asi půl hodiny. Nejdřív se zase rozběhly větráky a rozsvítilo osvětlení, po nějaké chvíli zasyčel vzduch do brzd a za další chvíli jsme se rozjeli. Celkové zpoždění je tedy asi hodina a půl. Pořád bychom měli mít dostatek času dostat se na letiště. Prohlídku středu Kolomba asi necháme na příště.
Do Kolomba jsme nakonec dorazili po obvyklých dvou hodinách. Trať je opět zajímavá, v dlouhých úsecích vede těsně po pobřeží.
Hlavní město má všechny znaky velkoměsta. Špinavé, z prken sbité domečky na předměstí, jeden na druhém, v dálce vysoké mrakodrapy. Město je zatím plné lidí a kolem nádraží spousta stánků se vším možným. Prohlídku města v okolí dávné pevnosti jsme nestihli, jen jsme se najedli – závěrečné rice and currry.

Kolem expresních autobusů na letiště je zmatek. Nejbližší nás nechce vzít, další jede až za chvíli. Není úplně jasné, co se vlastně děje. Nakonec nasedáme do jednoho, který je hned druhý v pořadí za prvním skoro plným. Ptáme se průvodčího uvnitř a ten nám vysvětluje, že každý busík je jiná soukromá firma a občas mají mezi sebou nějaké strkanice. A teď ten virus. Čekáme až se autobus naplní, máme ještě chvilku času.
Na letišti v Kolombu je více bezpečnostních kontrol, než jsme zvyklí. Dvakrát procházíme rámy a jsou nám rentgenována zavazadla, ještě než se dostaneme do prostoru letiště k odbavení. Může to být pozůstatek bezpečnostních opatření z doby bojů s Tamilskými ozbrojenými skupinami. Zabírá nám to další čas a už začíná být docela pozdě na odbavení zavazadel. Ani není úplně jasné kam s nimi jít, z jedné fronty nás posílají do druhé, kde se právě zavírá přepážka, odtud do třetí, která je dlouhá. Prý kdyby bylo pozdě, že nás zavolají. Zkoušíme se ptát u business přepážky, která je volná. Spolu s párem z Německa nás tam odbavují. Pak skutečně nějaká z pracovnic volá na frontu, kdo ještě letí do Doha. Asi by nás tam nenechali.
Následuje ještě vyplnění lístečku, kde jsme byli a co jsme tam dělali, jeho formální kontrola a kontrola pasu úředníkem a jdeme k bráně do letadla. Tam ještě další kontrola příručních palubnich zavazadel a průchod rámem. Ani jsme moc nečekali a hned nastupujeme. Vyšlo to nakonec všechno akorát.

Let do Doha proběhl v klidu téměř prázdným letadlem, až nám to bylo líto. Na večerním letišti bylo více zaměstnanců obchodů a provozu letiště než cestujících. Trochu jsme se porozhlédli, koupili na zub několik čokoládových bonbónů Lindt a v nám už známém odpočívacím prostoru strávili noc.
Letadlo do Prahy odlétá v 8:15. S přiměřenou rezervou jsme se ráno dali trochu do kupy, dali si kávičku a něco na zub a vyrazili k odletu. Zde už žádná kontrola a nastupujeme skoro hned do letadla. Tentokrát je skoro plné a slyšíme hodně lidí bavit se česky. Už si musíme dávat pozor na jazyk 🙂 Letadlo je plné, žádná volná místa nezbývají.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *