Nuwara Eliya

Ráno vyrážíme do města. Nuwara Eliya je nejvíce evropské, přesněji anglické město, na Srí Lance. Je zde spousta anglicky vypadajících domků. Velký Grand hotel a stylová pošta. V okolí rostou další podobné nové domky. Angličtí čajoví plantážníci se sem stěhovali kvůli přijatelnému podnebí a teplotám. I teď tu bylo jako v našem středoevropském létě. Jen slunce je ostřejší, horské, díky nadmořské výšce 1900 mnm.
9.3 pondělí
Užili jsme si snídani a obyčejný všední ruch. Horský vzduch i teploty tu jsou opravdu příjemné. Omrkli jsme centrum a nakoupili nějaké oblečení za zlomek evropských cen. Zde je také jediná dostihová dráha a možnost svézt se na koni.

Kolem druhé jsme vyrazili zase přes kopec zpět směr Nanu-Oya na vlak, abychom pokračovali v naší cestě. Naším dalším cílem je Haputale.
Cesta vlakem je opět úžasná. Dráha šplhá ještě více do hor a kousek za stanicí Pattipola překonáváme vůbec nejvyšší bod všech místních tratí v nadmořské výšce 1920 mnm. Po průjezdu jedním z tunelů se otevírá výhled do širokého údolí a na vzdálenější hory.

Po nějakém čase zastavujeme ve stanicí Idalgashinna. Ta je akorát na hřebeni a stráně klesají na obě strany – jedna do horského údolí, druhá do nížiny, která pokračuje až k moři. Za chvíli už dojíždíme do Haputale. To je vlastně také na hřebeni, ale daleko širším.
Vystoupili jsme a šli hledat nějaké ubytování. To se docela povedlo, opět za přijatelnou cenu. Vyrazili jsme ještě na chvilku do městečka a k místní čajové továrně. A to byl konec dalšího nabytého dne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *