Výstup na Adamovu horu

Od půl druhé ráno stoupáme na Adamovu horu. Prošli jsme kolem stánků všelijakých prodejců a minuli první odpočívárny poutníků. Lidí je hodně, mnoho z nich předcházíme. Mnozí zřejmě vůbec netušili, co takový kopec je. Někteří mají uzavřené boty, někteří dokonce šněrovací. 90% však má žabky, mnozí jdou bosí. Jde se po betonových chodníčcích a po schodech.

8.3. neděle
V místech, kde začíná prudší stoupání se dav zastavil. Až nahoru bylo plno, a to nám zbývaly ještě 2 km! Začali jsme předbíhat, šli jsme vedle schodiště. Ze začátku nás nechali, s narůstající výškou začala nervozita narůstat. Po dlouhé době se nám podařilo dostat k odbočce, k cestě která propojuje dvě trasy na vrchol. Ta byla průchodná. Došli jsme na druhou cestu k vrcholu. Zdála se volnější, ale po pár desítkách metrů se proud lidí také zastavil. Trošku jsme zase předběhli, ale už začalo vážně přituhovat. Taky by se mi to nelíbilo. Zařadili jsme se do fronty a pomaličku se posunujeme. Partička místních 15 metrů před námi pokřikuje na každého, kdo by chtěl předbíhat a brání jim holemi. Myslí to vážně, ale zároveň se tím baví a dělají srandičky. Někdo jim proklouzne, někdo se zařadí do fronty. Teď se strhl pokřik přímo u nás. Obě přístupové trasy na horu jsou přecpané lidmi, vrchol také. Na horu už se nevejde nikdo další pokud z ní někdo neodejde.
Slunce už dávno vyšlo, rozhodli jsme se však, že na horu stejně vylezeme. Začínají být osvětlené kopce v okolí. Výhled je výborný! Je škoda obrátit to pár desítek metrů pod vrcholem.

Trvalo to ještě dlouho, celý výstup asi osm hodin. Nakonec jsme se ocitli v zácpě těsně před poutním místem. Kolem stopy Budhy na vrcholu v malé svatyňce jsme prošli poměrně rychle, postrkování frontou poutníků. Rozhlédli jsme se z vrcholu, ale není zde moc místa, a vyrazili jsme proti proudům poutníků zase dolů. Z vrcholu bylo vidět, že zástupy se nezkracují, spíše naopak. Využili jsme opět cestu na druhou stranu, směr Ratnapura a potom zase propojovací cestičkou na naši trasu. Cestou jsme sbírali nějaké plastové odpadky, firma Ayush nám na to zapůjčila tašku. Naplnili jsme k ní ještě další dva pytle naše. Občas nám i místní něco přidali a potkali jsme i místní sběrače. Třeba se sami časem naučí udržovat si to tu čisté. Nějak se začít musí. Při odevzdání odpadu dole jsme dostali dokonce malou odměnu.
Finální část sestupu jsme brali v rychlém tempu. Blížil se čas odjezdu posledního vlaku, ke kterému bylo ještě potřeba dojet autobusem. Velmi milá paní domácí nám k objednané kávě ještě donesla nějaké sendviče a banánky. Přes rušné místo to bylo zatím nejpříjemnější ubytování na naší cestě. Malý rodinný podnik vlastní mladí manželé s malým klukem něco přes rok a ještě asi dvěma dětmi. (Green View Guest Inn) Paní nám večer před výstupem udělala výborné jídlo i se zákuskem a o půl druhé v noci přišla s termoskou čaje a kontrolovala jestli jsme nezaspali. Abych se však vrátil k odjezdu – vystřelili jsme na autobus, chytli první co jel, a na vlak dorazili včas. Ještě jsme stihli čajíček. Potom už jsme poloprázdnou třetí třídou vyrazili směr Nanu-Oya.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *