Blog

Přílet i formality na letišti byly opět bez problémů. Nabalili jsme se do připravených teplých věcí a vyrazili ven do krásného slunného dne. Pro nás to však byl den poměrně mrazivý. Po období stráveném ve dne v noci při teplotách nad 25°C bylo 6° docela málo. Pokračovat ve čtení „Návrat a co jsem vezl v batohu“

Čertík Bertík nás odvezl do Galle, dali jsme si něco k jídlu a čekáme na nádraží. Vlak má zatím 45 minut zpoždění, ale času máme dost. Je dost vedro a vysoká vlhkost. Vlak konečně přijel. Využíváme osvědčenou taktiku – oknem házíme batoh na sedadlo ve třetí třídě. Máme místo k sezení. Krátký pohled do druhé třídy ukazuje, že je úplně plná, hodně lidí stojí. Pokračovat ve čtení „Do Colomba a na letiště“

Chodíme k moři, byli jsme se podívat na Jungle Beach. Voda je bohužel poměrně neprůhledná, při šnorchlováníi není skoro nic vidět. Navštívili jsme několik starých známých, kteří jsou už teď známí i mě. Pokračovat ve čtení „Galle“

Středa byla dnem přesunu. Překonali jsme asi 220 km od hor až k moři. Jeli jsme několika autobusy, bylo to jednoduší, autobusy na kratší vzdálenosti jezdí často. Jen ten ten první jsme si nechali poradit. Už stál na zastávce, ale chlapíci od něj říkali, že si klidně ještě můžeme dojít na čaj, že počkají. Nakoupili jsme drobné zásoby, radši rychleji vypili čaj a vyrazili jsme.  Pokračovat ve čtení „Unawatuna“

V Haputale zůstáváme na dvě noci. Celý den mezi nimi věnujeme dvěma výletům – do čajové továrny a do přírody. Pokračovat ve čtení „Dva výlety z Haputale“

Ráno vyrážíme do města. Nuwara Eliya je nejvíce evropské, přesněji anglické město, na Srí Lance. Je zde spousta anglicky vypadajících domků. Velký Grand hotel a stylová pošta. V okolí rostou další podobné nové domky. Angličtí čajoví plantážníci se sem stěhovali kvůli přijatelnému podnebí a teplotám. I teď tu bylo jako v našem středoevropském létě. Jen slunce je ostřejší, horské, díky nadmořské výšce 1900 mnm. Pokračovat ve čtení „Nuwara Eliya“

Po sestupu z Adamovy hory a rozhrkané cestě plné zatáček autobusem vyrážíme vlakem z Hatonu do stanice Nanu-Oya. Je to zatím nejkrásnější trať, kterou jsem kdy jel. Pokračovat ve čtení „Vlakem dále do vnitrozemí“

Od půl druhé ráno stoupáme na Adamovu horu. Prošli jsme kolem stánků všelijakých prodejců a minuli první odpočívárny poutníků. Lidí je hodně, mnoho z nich předcházíme. Mnozí zřejmě vůbec netušili, co takový kopec je. Někteří mají uzavřené boty, někteří dokonce šněrovací. 90% však má žabky, mnozí jdou bosí. Jde se po betonových chodníčcích a po schodech. Pokračovat ve čtení „Výstup na Adamovu horu“

Ráno jsme vyrazili přes město, mrkli do státního dárkového obchodu, zastavili se na kafe a něco na zub a dorazili na nádraží. Tady to začalo být zajímavé… Pokračovat ve čtení „Z Kandy pod Adamovu horu“

Včera jsme se ubytovali v Kandy a ještě večer vyrazili do města pro nějaké zásoby, omrknout nádraží a časy odjezdů vlaků a zjistit časy a možnosti vstupů na akce, na které jsme se chystali. Pokračovat ve čtení „Kandy a botanická zahrada Peradeniya“